Specialista vs Multipotenciál

Dvě cesty, jeden svět: Specialista a multipotenciál

„Já nic neumím, připadám si neschopná,“ řekla.

Jenže ona není neschopná. Ona je člověk, který se dokáže naučit téměř cokoli, poradit si
s čímkoli, co jí přijde do cesty. Umí se ponořit do hloubky toho, co právě dělá, a dělá to poctivě.
Od srdce.

Ne – není zaměřená jako právník, IT specialista nebo lékař, který se pohybuje v jediné oblasti.
Není jedna větev. Je celá koruna. 

A zatímco někdo je specialista, který jde do hloubky jedním směrem, jiný je multipotenciál – zvládá kombinovat různé obory, přecházet mezi činnostmi a vidět souvislosti, které by odborník v jedné oblasti nikdy nepostřehl.

Multipotenciál často sám sebe zpochybňuje

Nezáří v jedné věci – takže má pocit, že nezáří vůbec. Zvlášť pokud vyrůstal v prostředí, kde byla uznávaná jen hluboká specializace. Jenže svět potřebuje obojí – hloubku i šířku.

A právě v týmech, kde se tyhle dva typy lidí spojí, vznikají nejsilnější nápady. Protože specialista vidí detail. Multipotenciál vidí celek. Jeden zná pravidla. Druhý je umí propojit s jinými systémy.

A co je největší hrozbou spolupráce?

Ego.  Pocit nadřazenosti. Tam, kde někdo potřebuje být "lepší", automaticky vzniká prostor, kde někdo jiný musí být "horší". Tahle dynamika se do týmu přenese neviditelně, ale jasně. Ten, kdo má "silnější energii", vládne – ať už má pravdu, nebo ne.

A ženy?

Často se podceňují. Ne proto, že by měly méně schopností – ale protože vyrůstaly doma
v dynamice, kde otec dominoval a matka ustupovala. Kde byly zvyklé vnímat mužské sebevědomí jako normu – a vlastní citlivost jako slabost. A tohle nesou dál. Nevědomě.

Pak přijdou do kolektivu, kde je dominantní muž. A aniž by si toho byly vědomé, ztichnou. Začnou se přizpůsobovat. Ztrácí se. A znovu se potvrzuje vnitřní příběh: "Já asi nejsem dost."

A přitom nejsou málo. Jsou jiné.

Žena v mužské masce

A někdy, pokud se žena cítí slabá a ohrožená, nastaví si masku „muže“. Vstoupí do energie tvrdosti, boje, řízení. A v tu chvíli ji ostatní muži přestanou vnímat jako ženu. Začnou se jí bát – ne jako silné ženy, ale jako konkurenta. A co se stane? Ti, kteří nemají zdravý základ v sobě, se stávají v té dynamice "ukňouranými ženami" – přecitlivělými, zraněnými, pasivními. A žena, která toužila po bezpečí a rovnováze, se ocitne ve vedení, které nikdy nechtěla.

Těchto dynamik je nekonečně mnoho. 

A v každém vztahu, týmu nebo skupině vznikají nové variace. Ale vzorec je často podobný – když někdo ztratí své přirozené místo, začne boj o prostor. A místo spolupráce nastupuje přežití.

Tam, kde vládne opravdová spolupráce, se daří všem. Protože každý občas přinese víc. Jindy míň. A to je naprosto v pořádku.  To je zdravý tým.

Sebevědomí není zbraň. Je to tiché vědomí toho, kdo jsem, co umím – a co už je mimo můj rozsah. A kde je tenhle základ, tam není potřeba bojovat o místo. Tam vzniká prostor. A v něm roste všechno, co má hodnotu.

Ať jsi specialista, nebo multipotenciál – svět tě potřebuje. Ale ne tehdy, když se snažíš být někým jiným. Jen tehdy, když jsi sám/sama sebou.