ZRCADLO

Nastavila mi zrcadlo. Já jsem najednou mohla jen být. Nevedla jsem nikoho, nebyla jsem ten, kdo věnuje pozornost a naslouchá. Dneska jsem jen byla. Jen jsem něco řekla a Bea mi na to odpověděla. 

Netlačila, nenutila, nechala to být. A já jsem si vytvářela reakce, nechala běhat myšlenkové a pocitové pochody celým svým bytím. Začalo to vlastně tím, že jsem nevěděla, jestli si mám obarvit vlasy nebo nechat vyniknout šediny – prostě známka prožitků a toho, že žiju a měním se.

• Ne, nechtěla jsem být podobná mámě ani tetě. Děsilo mě to. A vyšlo z toho to, že mi pořád nedocvaklo přijetí těch žen z rodu. Tolikrát omleté téma… a vypadlo mi z toho, že:

• Nejsem jako ony a nikdy nebudu. Každá jsme originál a je to tak v pořádku a je to dokonce skvělé

• Je super vidět vývoj skrze generace – babička, máma, já a moje děti. A je super vidět a vnímat, že jim sice předávám své zkušenosti a díky nim ony nemusí zažívat to samé – ale mohou. Ony se rozhodují samy a je to tak skvělé 

• Je pravdou, že já mám dneska možnosti, které oni neměli. Doba se mění. Oni nemohli - já můžu a chci něco změnit. 

• Je super vidět, že stará břímě, křivdy, oběti končí za mnou. Ne u mě – já je nepřebírám. Končí za mnou, u mých předchůdců – protože jsou jejich. A já jsem se svobodně rozhodla, že na základě těchto zkušeností chci do rodu předávat úplně jiné hodnoty 

• Ne, nebylo to lehké. Chyběla mi upřímná milující osoba, bez nároků na cokoli, která by mě vyslechla, poradila, pohladila a objala a řekla, že je všechno v pořádku. Chyběla mi taková máma 

• Ale i ona jednou byla mladá, krásná, šťavnatá, naivní, čistá, nezatížená zkušenostmi z života

• To, že jsem to nedostala znamená jediné – díky tomu jsem viděla, co ženám a mužům
  v rodech chybělo. A díky své vnitřní síle jsem to mohla předat dál svým dětem – byť taky ne tenkrát dokonale – ostatně bez zkušeností se vlastní dokonalost těžko piluje 

• A ano – dneska, právě dneska vidím, že to všechno stálo zato.

• Ve finále - to, jestli někoho přijmu nebo nepřijmu takového, jaký/á je - je můj problém. Ne jejich.  A naopak - je velké umění, velký dar přijmout všechny kolem sebe takové, jací jsou
  a umět si to  sám/sama ustát a být v klidu v sobě, se sebou, s důvěrou v sebe.
  
  
  

Dneska mi Bea naslouchala tak, že to pro mě byl vzácný okamžik. Dneska mě přijala tak, že mě to dojalo. A dneska jsem pocítila ten záchvěv toho, co mi chybělo. Ne, Bea není moje máma ani se jí nesnažila být. 

Dala mi svým srdcem ten pocit, který mi chyběl. A já se cítím celistvá. A já Bee děkuji z celého srdce za to, že je, jaká je. Že se vedle ní cítím bezpečně, svobodně a nádherně.

Beatko moc Ti děkuji, hodně to pro mě znamená. ♥️♥️♥️

⚜️

Jestli těm desítkám bytostí, se kterými jsem pracovala já, někdy ty okamžiky připadaly stejně báječné, jako dneska mně - tak to stálo a stojí zato.

Někdy stačí chvíle, pár hodin. Otevřené srdce, naslouchající uši, odsudků prostá mysl a i tvůj život se může výrazně změnit. Netřeba se trápit dny, týdny, roky, desetiletí… Je to tvá volba. Ráda ti tu krásu také pomůžu zažít, když budeš chtít.