Dualita & Jednota

Když řekneme „ano“, život se spustí.
A začíná tanec. Krok vpravo, krok vlevo.
Dualita. V každém pohybu, v každé vrstvě bytí.
Dvě možnosti, dvě cesty, dva pocity, dva světy – a mezi nimi my.
Tvoříme most.

Cítím se v těle, nebo z něj utíkám?
Cítím se tu doma? Nebo je to pořád boj, únava, tíha, která mě tlačí k zemi?
Tělo je nástroj. Ale taky chrám. A někdy vězení.
Záleží jen na tom, jestli v něm bydlím, nebo ho jen používám.

Jdu vpřed, nebo stojím?
Pohybuju se, protože chci? Nebo protože musím?
Tvořím? Nebo reaguju?
V každém dni volím mezi silou a pasivitou,
mezi prostorem a tlakem.
Mužský princip – chci jít.
Ženský princip – chci být.
Potřebuju oba.
V harmonii.

Cítím… nebo chráním?
Cítím radost, bolest, dotek, něhu?
Nebo nosím štít, který už dávno váží víc než já sám/sama?
Otevřít se lásce je odvaha.
Ale zavřít se před ní – to je pomalé umírání.
Milovat, nebo se bát lásky? To je volba, kterou činím  každý den.

Mluvím… nebo mlčím?
Říkám to, co je pravda pro mě – nebo to, co se očekává?
Mlčím, protože nechci ranit – nebo protože se bojím být viděn/a?
Slovo může osvobodit. I zranit.
Ticho může léčit. I dusit.
A někdy... právě slovo je ticho, které si trouflo zaznít.

Vím, co je pravda – nebo ji popírám?
Vidím víc, než říká svět kolem mě…
Ale dovolím si to? Důvěřuju svému vhledu, intuici, obrazu za slovy?
Nebo si raději nasadím brýle „normálnosti“, jen abych zapadl/a?
Být jasnozřivý je dar. Ale i zodpovědnost.
A každý dar má svou cenu.
Otázka je – přijímám ji?

Jsem celý/á – nebo rozptýlený/á někde kolem?
Jsem doma ve svém středu?
Nebo se ztrácím ve vztazích, ve slovech druhých, ve všem, co nejsem já?
Slyším svůj hlas? Vracím se k sobě, znovu a znovu?

A pak přijde klid.
Ne proto, že vše zmizelo.
Ale proto, že všechno dostalo své místo.

Protože den má svou sílu, stejně jako noc.
Protože ženský princip má stejnou sílu jako mužský.
Protože léto je aktivní období a zimní je odpočinkové.
Protože slast i bolest mají své místo, coby učitelé,
kteří mi řeknou, kdy je můj svět OK a kdy KO.

Dualita přestane být nepřítelem.
Stane se prostorem, kde můžu volit, dýchat, tvořit.
Kde světlo a stín nejsou v rozporu, ale v tanci.
Kde vím, kým jsem – i přes vše, co nejsem.
A to stačí.

Jednota nevzniká popřením duality.
Jednota vzniká jejím přijetím.

Kdybys chtěl/a vědět víc, mrkni na knihy o ženské a mužské energii a také na celou sestavu čakrových knih.
Anebo se ozvi, ráda tě tím provedu.