aneb Co když všechno není pro každého?
Říká se, že peníze jsou pro každého.
Že hojnost je otevřená. Že bohatství stačí přitáhnout.
Ale… co když ne?
Co když to není o vůli, ale o volbě duše?
Co když někdo přišel zažít skromnost, jednoduchost, ticho
– a jiný se měl ztratit v záři přepychu, aby v ní pochopil,
že mu světlo uniká mezi prsty?
Bohatství. Slovo, které dnes znamená luxus. Prestiž. Přebytky.
Ale když ho rozložíš: Boh-a-tství – stává se z něj něco jiného.
Je to blízkost Bohu, plnost v duši, přítomnost něčeho hlubšího.
Bohatství není to, co vlastníš. Je to, co cítíš, když nic nevlastníš a přesto jsi v míru.
A tohle… to není pro každého. Ne proto, že by si to nezasloužil.
Ale protože ne každá duše přišla za tím samým.
Hoj-nost.
Plnost, která uzdravuje.
Dostatek, který nepřetéká.
Prostor, ve kterém se dýchá – ne honí.
Hojnost není milion na účtu. Hojnost je věta:
💬 „Mám vše, co teď potřebuju – a necítím strach z nedostatku.“
Přepych může být krásný. Hřejivý. Plný estetiky a radosti.
Ale když se z něj stane droga, začneš ho považovat za normu.
A najednou jsi unavený, když nemáš hedvábné povlečení.
A znechucený, když v kavárně nemají tvůj oblíbený typ mléka.
Přepych není špatný. Ale musí být vědomý.
Jinak tě zotročí. A pak se místo radosti honíš za zachováním lesku.
Můžeš být špičkový malíř v době, kdy se prodávají jen digitální plakáty z e-shopu.
Můžeš být hluboký průvodce ve světě, který chce rychlé rady na TikToku.
To, že nejsi „úspěšný“ podle systému, neznamená, že nejsi hodnotný.
Znamená to jen, že svět teď nehledá to, co nabízíš.
Ale to se změní. Vždycky se to mění.
Tolik lidí dělá nádherné věci, které mají hloubku a poctivost.
A přesto to okolí nevidí. Nebo nechce vidět. Nebo na to není připravené.
To není chyba. Ani slabost. Ani lenost.
To je součást hry. Součást matrixu.
Součást toho, jak systém umí skrýt perly pod nánosem plastu.
Peníze nejsou zlo. Ale jsou nástroj.
A nástroje používá ten, kdo má moc.
Skrze peníze tě můžou připoutat, unavit, přehltit, zadlužit, vystrašit.
Démon Krátos a Démos – moc a lid.
Systém vytvořený tak, abys zapomněl, že jsi duše a ne jen spotřebitel.
Ale i v tomhle systému můžeš žít krásně.
Když víš, že peníze jsou služebník, ne bůh.
Co když se některé duše přišly naučit žít s málem – a být vděčné?
Co když jiné přišly zažít nadbytek – a najít v něm prázdno?
Co když… není chyba, že někdo „nemá“?
Ale spíš výzva podívat se, co „mít“ vlastně znamená.
Zklamání z toho, že ta iluze, co visí všude –
"Stačí, když otevřeš srdce a vesmír ti nasype na účet!" –
je možná jen další únavný plakát Matrixu, jenže s růžovým pozadím a esoterickým fontem.
💬 „Peníze přijdou samy.“
Ale… kudy? Proč? A jak by vlastně věděly, že mají zrovna ke mně?
To je přesně ono!
Peníze nejsou strom. Nejsou voda. Nejsou dech.
Jsou systémová forma výměny, vytvořená z kontroly,
dominance a hodnotové manipulace.
💰 Peníze se netvoří z lásky. Tvoří se z výpočtu.
Až když jim my dáme jiný význam, můžeme je „přetavit“ –
ale samy o sobě jsou slepý nástroj.
Ne skrze čekání na zázrak.
Ale skrze vědomí vlastní hodnoty – a radost, že ji žije.
Tohle je ono:
Nečekej, že peníze přijdou samy.
Ale buď v proudu života – a možná tě ten proud
zanese i ke zdrojům, které potřebuješ.
Někdy to budou peníze.
Někdy prostě přítel, co tě pozve na oběd.
Někdy inspirace, co vytvoří příležitost.
Ale to není „peníze přijdou samy“.
To je: „Jsem v proudu – a ten mě živí.“
Ne v iluzorním očekávání. Ale v pravdivém žití.
Mít málo – a necítit se menší.
Mít dost – a být za to vděčný.
Mít víc – a neztratit duši.
Ať už jsi kdekoliv na té ose, nejsi míň. Ani víc.
Ty jsi ty.
A to, co umíš, čím jsi,
to ti nikdo nevezme.
A to je víc než jakýkoli bankovní zůstatek.