Zkušenost, kterou nemusím prožívat

Je to relativně jednoduché. Vnější svět mi zrcadlí. To, kým jsem i to, kým nejsem
a nechci být, to kým už jsem byl/a.

Ale pokud se nacházím v prostředí, které nemohu opustit, z nějakého důvodu tam musím být - práce, rodina - a odehrává se tam něco, co se mi nelíbí, může mě to posunout.

Vidím - vnímám, co se odehrává a zároveň to nemusím prožívat. Sleduji vnější svět a nastavuji si "aha, tuhle zkušenost vidím, abych si mohl/a zapamatovat
a nemusel/a ji prožívat".

Ne všechno, co je ve vnějším světě musíme zas a znovu prožívat. Důležité ale je udržet své emoce na uzdě, to znamená, že pokud vůči tomu ději vytvářím pocit vzteku, soudu, lítosti - začnu to intenzivně prožívat. Stanu se toho součástí.

Kudy z toho ven? Jak se udržet? Uvědomuj si tu zkušenost.

"Oni" - ti herci na plátně života, kteří konají v nesouladu s Tebou, ale konají
v souladu se sebou samými. Můžeš jim ukázat jinou cestu, poradit, podpořit - ale jen do té míry, dokud oni chtějí. Protože pokud nechtějí, můžeš se stavět na hlavu, fungovat to nikdy nebude. Tobě ubyde síla - jejich životy se ale nezmění, nepohnou. A je to tak v pořádku, protože každý si přišel pro svou zkušenost.

Tento princip je úplně stejný z druhé strany. Poud "oni" tě budou chtít formovat
k obrazu svému, udělají to. A je jen a pouze na Tobě, jestli a jak se udržíš v sobě
a nepovolíš. 

Mysli na to, že to, co se ti nelíbí na vnějším světě - nemusí se vnějšímu světu líbit na tobě - a věz, je to tak v pořádku. Každý máme svou vlastní "bublinu", ve které žijeme a máme právo si ji odžít podle svého. Duše ví, odkud vzešla, jaká je její cesta a její cíl. 

Přestaň se ladit na smysl života ostatních a v tu chvíli se o to víc budeš ladit na ten svůj. Vypusť lítost, vztek, soudy - a budeš mít dost energie na žití svého skutečného života - namísto žití parodie na něčí život.