Život z jiného úhlu pohledu

Život jinak

aneb
Co když to není jen škola, práce, důchod, pilule, podlomené zdraví a sbohem

Říká se, že život je dar.
Ale co když je taky lekce? Cesta? Pole zkušeností?

Co když nejsi tělo, které žije život – ale duše, která ho zažívá?
A co když ten „normální život“, který všichni známe, není normální – jen běžný?

Každý má jiný výchozí bod

Každý se narodí jinam.
Do jiného prostředí, těla, společnosti, energie.
Do jiného příběhu rodu.
Do jiného nastavení duše.

To, co je pro jednoho samozřejmost,
je pro jiného celoživotní výzva.
To, co jeden zvládne v patnácti,
jinému dojde až v sedmdesáti – a i to je v pořádku.

Duše si nenaordinovala pohodlí

Duše si nenařídila školku, školu, práci, hypotéku,
infarkt a dovolenou jednou za rok.
Duše si přišla něco zažít. Něco poznat. Něco pochopit.

A někdy to znamená těžkosti.
Někdy vztahy. Někdy samotu. Nemoc. Rozchod.
Ale za tím vším je vždy stejná výzva:
„Najdi se. Vrať se. Vzpomínej, kdo jsi.“

Každý potřebujeme něco jiného

Někdo potřebuje klid. Jiný pohyb.
Někdo vztah. Jiný samotu.
Někdo chaos, aby poznal mír. Někdo ticho, aby slyšel.

A někdo... se potřebuje ztratit, aby si vůbec uvědomil, že existuje.

Vyšší úroveň? Mladá duše? Starý věk?

Možná existují. Možná ne.
Ale jedno je jisté:
Každé vědomí reaguje jinak na přítomnost.
A to, jak někdo žije – je odrazem toho,
co jeho vědomí právě potřebuje zažít.

Nikdo není horší. Nikdo není lepší.
Jen jsme v jiné části kruhu.

A hlavně: nikdo nemá právo říct, jak to je.

Protože nikdo neví.
Všichni jen cítíme střípky.
Něco v nás se probouzí, když slyšíme pravdu.
Ale ta pravda má tisíc forem.
A všechna světla svítí z jiného směru.

A tak si dovol žít život jinak.

Ne podle systému.
Ne podle grafu.
Ne podle toho, co „by se mělo“.

Ale podle toho, co v tobě dýchá. Co tě volá.
Co tě uklidňuje i zapaluje.

Život není jen o tom „něco mít“.
Život je hlavně o tom něco prožít – a přitom neztratit sám sebe.