Dogma - vražda v přímém přenosu

Dogma – vražda v přímém přenosu

aneb Jak jediná pravda zabíjí všechno ostatní

Dogma je jako past. Nevidíš ji. Nevíš, kdy jsi do ní vlezl/a.
Ale najednou nejsi svobodný/á.
Myslíš podle schématu. Cítíš podle příkazu.
A když se v tobě ozve jiný hlas, začneš se bát, že je špatný.

Dogma neumí obejmout rozdílnost.
Dogma nemá smysl pro barvy.
Dogma říká:
„Tohle je pravda. Všechno ostatní je hřích, blud, omyl, nepochopení.“

Dogma zabíjí zaživa

Zabíjí přirozený vývoj.
Zabíjí svobodné myšlení.
Zabíjí ducha, který chce tančit, tvořit,
pochybovat, hledat, chybovat, milovat...

Dogma ti říká, jak máš žít.
Co si myslet. Čemu věřit. Jak vypadat. Jak se cítit.

Ale co když tvůj vnitřní svět nesouzní s tou jedinou pravdou?
Co když cítíš něco jiného?
A co když je to právě to, co tě zachrání?

Dogma není pravda. Je to strach převlečený za jistotu.

Strach, že když někdo půjde jinou cestou, celý svět se zhroutí.
Strach, že pokud není jen jedna pravda,
pak je všechno možné –
a to je pro systém děsivější než cokoli jiného.

Dogma může být i v duchovnu

Nejhorší na tom je, že dogma neexistuje jen v náboženství.
Je v ezo světě. V terapiích. V „zaručených“ metodách.
V duchovních komunitách.

💬 „Musíš vibrovat vysoko.“
„Tvoje nemoc je tvoje vina.“
„Tohle je jen ego.“
„Tohle je pravé probuzení.“

Ale co když pravda není jednotná?
Co když každý vnímá svět jinak, protože duše je jedinečná?

A tak sleduj ten přenos – a vystup z něj

Ano, je to vražda.
Každé dogma je vraždou svobody, citu, pohybu.
Ale jen do chvíle, než to uvidíš.

A pak – cvak.
A ty vystoupíš z toho přímého přenosu.
A zhluboka se nadechneš.
A zjistíš, že život není pravda. Je to zážitek.
A nikdo nemá právo ti ho diktovat.

Můžeš pochybovat. Můžeš měnit názor. Můžeš být jiný/á.

A hlavně:
Můžeš si zvolit vlastní cestu.
A klidně ji každý den měnit, protože právě to je život.
Ne dogma.
Ale živé, tekuté, dýchající vědomí.

A v tom je svoboda.
A v tom je duše.
A v tom jsi – konečně – ty.

💛