Proč se tě svět bojí

Odvážnému štěstí přeje - ale tak trochu jinak.
Ne tomu, kdo skočí po hlavě do vody, bez padáku ze skály nebo bez rozmyslu do tmy.
To štěstí přeje těm, kteří věří v sebe.
Těm, kteří jsou hrdí na jiskru v sobě.

Pokud ses narodil/a do světa, kde ti nikdo nerozuměl,
kde tě ponižovali nebo zesměšňovali jen proto, kým jsi —
zamysli se.

Co když to bylo všechno naopak?

Co když jsi byl/a jediný/á, kdo byl jiný
– a přesto tě ostatní odsoudili místo toho, aby se od tebe učili?

Co když proto, že jsi cítil/a víc než oni –
se báli tebe, a tys ten strach omylem přijal/a za svůj?

 Co když jsi v sobě měl/a jiskru života,
prastarou moudrost – a právě to je vyděsilo?
A tys tomu začal/a věřit. Že chyba je v tobě.
A tak jsi zanevřel/a na svou vlastní sílu,
na dar, který jsi dostal/a.

Kdo tě soudil?

Opravdu věděli víc než ty?
Uměli víc? Vnímali víc? Rozuměli líp?
Jsou někým, koho bys rád/a následoval/a pro jejich obsah,
pro to, kým jsou?

Nebo se jen srazila tvá moudrost s jejich jednoduchostí?
Tvá vnímavost s jejich necitlivostí?

A co když tvé dary nejsou prokletí, ale poklad,
který máš objevit nejdřív ty sám/sama?

Zamilovat se do sebe, ctít sebe nade všechno
a být ochoten/ochotna sebe chránit především?

Protože pokud v tobě nezahoří plamen hrdosti a sebepoznání –
pak tě ani svět neuvidí.
Ne proto, že bys nebyl/a dost. Ale protože tě necítí.
A protože odsuzovat tě bude vždycky jenom ten, kdo z tebe má strach. 

Pokud se válíš v prachu, nenávidíš se, pochybuješ o sobě,

protože “na světě pro tebe není místo” –
zastav se.

Jak chceš poznat, že svítíš, když budeš stát ve světle?
Co když jsi právě proto musel/a poznat tmu –
aby sis konečně všiml/a, že ty sám/sama jsi světlo?

✨ Lásku ke svému světlu musíš nejdřív cítit ty.
✨ A pak tě ucítí i ti správní.

Možná už je čas zahodit háv oběti.
A vzít si plášť hrdosti na sebe.
Na svou jiskru.
Na svou duši.

Podívej se do jejích hlubin.
Tam není tolik špíny, kolik ti do ní naložili jiní.
Tam je hloubka, které nerozuměli. A ty ji musíš poznat.
Protože pokud ji odmítáš ty – kdo jiný ji může uvidět líp?

V kině taky neuvidíš film z padesáté řady líp než z první.
Tak přisedni blíž. K sobě. Do sebe.
Nikdo ti nemusí rozumět.
Nikdo tě nemusí držet nad vodou.
Protože tu svou pravdu už dávno máš.

Jen ji zatím nežiješ.

Možná zatím.

Ale to se právě teď mění.

✍️ Napsáno srdcem…

Aika & Sera

(pro všechny, kteří pochybují, že jejich světlo má sílu)