Škatule? Ne děkuji. Jedu na vlnách a reaguju na život

(Jak jsem přestala žít podle rolí a začala žít podle energie.)

Možná je to jen:

blbej přežitek,
možná trauma z rodiny,
možná očekávání okolí,
a možná ještě něco jiného…

Taky máš pocit, že když máš roli nebo funkci, musí tomu odpovídat celý tvůj život?
Jak mluvíš, jak se oblékáš, pod jakým drobnohledem jsi… že nemůžeš chvíli žít „jen tak“?

Já jsem neuměla „sundat kabát“ toho, kým jsem byla.
Ta nálepka mi na jedné straně dávala pocit důležitosti,
a na druhé mě cpala do škatule toho, jaká mám být – protože přece
jsem učitelka, účetní, manažerka, prodavačka, terapeutka…

A přijde mi to stejné jako pracovní doba pět dní v týdnu (ideálně i o víkendu),
od–do, a přesčasy jako samozřejmost.
Pocit důležitosti? Ten se musí projevit.

A pak jednou nejsi.
Onemocníš, vypadneš z kola – a nikdo si nevzpomene.
Zmizíš z role, z pole firmy… a najednou „nejsi ničím a nikým“.
A začínáš znovu.

Na jedné straně realita života,
na straně druhé otázka:
„A kdo já tedy v tomhle světě vlastně jsem?“

Tuhle otázku jsem si říkala mockrát.
A střídala jsem role, které měly váhu, s těmi, které svět bral jako „méně důležité“.
Jenže nakonec – kdo určuje, co je důležité?

Celý život jsem se plácala v systémech, názorech, postojích,
hledala, kam patřím, kde je moje místo a kdy mi ta role přestane lézt přes hlavu,
aby mi zbyl čas jen být.

Až teď vím:
pro mě není vhodná žádná škatule.
Nejsem jednooborová, nejsem specialistka, nejsem ani „multipotenciálka“.
Ani tohle není „moje“.

To, co je moje –
je schopnost být vším, čím právě potřebuju být,
podle toho, jakou vlnu energie cítím.

Potřebuju střídání času, prostoru, činností, i klid.
Někdy pracuju dlouho do noci, protože právě teď mám energii.
A pak ráno spím, protože – víš co? Už můžu.

Čekala jsem na to celý život.
A dočkala jsem se.

Zjistila jsem, že se cítím dobře, když jsem chvíli divoženka, co miluje přírodu,
pak malířka, spisovatelka, „paní manažerka“, závodník i žena v klidu.
Někdy to přepálím s prací, jindy s odpočinkem.
Ale to je v pořádku – jede to na vlnách.

Volnost podle energie, ne podle škatule.

Mám štěstí, že toho umím hodně a všechno, čím jsem kdy byla, se mi spojuje dohromady.
Mám za sebou spoustu životních zkoušek a zkušeností –
a propojuju je psaním knih, tvorbou, životem.

Nemá každý to štěstí dělat mnoho různých činností,
ale ti, kdo rozumí jedné věci do hloubky, jsou pro mě stejně inspirativní.
Ani jedno není lepší, jen jiné.

Dnes oslavuju stav, že jsem doma.
Že už vím, proč se nevejdu do žádné škatule,
proč mi žádný systém není dost svatý ani dokonalý.

A někomu škatule vyhovují –
a to je naprosto v pořádku.
Jsme jen dvě různé půlky téhož – života.

💭 A kde jsi ty?

Jak to máš ty?
Dovolíš si být sám/sama sebou?
Nebo čekáš na to „až“ –
až si odpracuju, až vyrostou děti, až se změní okolnosti?

A víš, jak funguje tvůj vnitřní systém?
Jedeš s ním v souladu, nebo proti němu?
Jsi v pohodě a šťastný/á, nebo se pořád lámeš?

🌿
Pokud cítíš, že by sis to chtěl/a ujasnit, ozvi se.
Můžeme to dát dohromady – po tvém, v rytmu života, ne systému.
Tenhle život žiješ jen jednou.
A nemusí být ani procházkou růžovým sadem…
ale ani Dantovým peklem. 😊

🌸 Silný citát na závěr

„Protože nakonec nejde o to, co děláme,
ale jestli při tom dýcháme.

A já dnes už dýchám.
A ty?“