Empatie

Empatie není utrpení

aneb Jak cítit s druhým, ale neztratit sebe

Empatie není o tom, že se rozpadneš, když trpí někdo jiný.
Není to o tom, že si nasadíš jeho boty a dojdeš za něj tu cestu.
Empatie není o převzetí bolesti.
Je to schopnost být přítomen – bez nutnosti zachraňovat.

Je rozdíl mezi:
  „Cítím s tebou.“
a
   „Cítím to za tebe.“

To první je láska.
To druhé je ztráta hranic.

Záchranářské syndromy

Kolikrát jsi chtěl/a někoho „zachránit“, protože jsi ho/ji miloval/a?
Kolikrát sis myslel/ai, že když to uneseš ty, nebude to muset nést on/ona?

Ale láska není o tom, že neseš něčí kříž.
Láska je o tom, že jdeš vedle něj, možná i chvíli v tichu,
ale necháš ho, aby ho nesl sám,
protože jedině tak z něj může něco pochopit.

Empatie bez hranic je vyčerpání

Pokud cítíš vše – a všechno si bereš dovnitř –
začneš ztrácet sílu.
Ne proto, že bys byl/a slabý/á.
Ale proto, že nemáš filtr.

Empatie je dar.

 Ale jen tehdy, když ho dokážeš používat vědomě.
Vnímat, ale ne pohlcovat.
Soucítit, ale ne přebírat.
Milovat, ale neztratit se.

Empatie není o odpovědnosti

Není tvou povinností zachránit každého, koho cítíš.
Je tvým právem vnímat – ale i zůstat v klidu.

A je v pořádku říct:
💬 „Vnímám tě. Je mi to líto. A důvěřuju ti, že tím projdeš.“

To není lhostejnost.
To je úcta k cestě druhého.

Kde začíná zdravá empatie?

V tobě.
Ve chvíli, kdy máš soucit se sebou.
Když neděláš pro druhé víc, než děláš pro sebe.
Když cítíš – a zároveň stojíš na zemi.

Empatie, která neničí, je ta, která vidí bolest, ale netopí se v ní.

Tak si to dovol:

Být vnímavý/á.
Být otevřený/á.
Ale zůstat celý/á.

To je empatie.
To je síla.

A jestli jsi empat a topíš se v bolesti a utrpení druhých, nevíš, kudy z toho ven, ozvi se. Já tě tím ráda provedu.