Aika - něco o sobě

Jmenuji se Alena Nová – mnozí mě znají pod přezdívkou a autorským jménem Aika.
Je mi kousek přes půl století a celý život kráčím cestou, která nebyla ani jednoduchá, ani rovná.
Dětství jsem neprožívala šťastně. Odjakživa jsem byla citlivá, vnímavá duše.
Viděla jsem nuance, které většina lidí přehlížela.
Tam, kde ostatní nic necítili, jsem vnímala až příliš.

Odjakživa píšu. Zachraňovala jsem druhé – často na úkor sebe.
Toužila jsem po harmonii a řádu, které mi život sám často nedopřál.
Časem jsem se naučila číst v lidech – v jejich náladách, pocitech, bolestech.
Není to snadné. Ale je možné se s tím naučit žít.
A co víc – je možné v tom najít dar.

Prošla jsem mnoha pekly – ztrátami sourozenců, traumaty mých rodičů,
bolestí vztahů i smrtí, která mě provázela celým životem.
Rozvod otřásl mou vírou v to, že život má smysl.
Trvalo mi skoro deset let, než jsem našla cestu ven.

Nesnášela a nenáviděla jsem své rodiče za bolest, kterou mi způsobili.
Nesnášela jsem spousty ostatních lidí, kteří mě zraňovali.
Nechápala jsem, proč mi tolik lidí nerozumí.
Někdy jsem jim oplácela stejnou mincí, zraňovala a ubližovala jim.
Někdy vědomě, jindy zcela nevědomě.

Dnes už vím, že tohle není cesta.
Dnes už vím, že každá bolest je brána.
A že i z té nejtemnější noci se dá najít cesta zpět ke světlu.

Více než patnáct let provázím ostatní.
Lidi, kteří hledají. Kteří se ztratili. Kteří se chtějí najít.
A vždycky se nějak ukáže cesta – skrze příběhy, zkušenosti, techniky, vhledy.
Nevěřím na dogmata. Každý jsme jiný. Každá duše má jiný rytmus.
Pracuji tak, jak to cítím – a jak to dává smysl.
Využívám různé přístupy, protože žádný není jediný správný.

Když se život rozbije na tisíce kousků, je možné ho znovu poskládat.
Krok za krokem.
Porozumět svému vnitřnímu dítěti, ženě i muži.
Dát prostor zraněným částem sebe.
A nakonec – stát se celistvým člověkem, který ví, kdo je a proč tu je.

Život na téhle planetě nikdy nesliboval, že bude snadný.
Ale nabízí nám možnost pochopit.
Poznat sebe. Růst. Měnit se.
Ne kvůli jiným – ale pro sebe. Je to cesta duše.

Nemusíte na to být sami. Já taky nejsem. A právě to mě zachránilo.

Dnes píšu knihy a svítím – jako maják pro ty, kteří se ztrácejí ve tmě.
Vím, jaké to je. A vím, že stojí za to se najít a žít.

Lidé světa jsou často podlí a falešní. Ne svět, ne planeta. Lidé.
Ale pravda může žít jen tehdy, když jí v sobě každý z nás vytvoří prostor. 

S láskou a úctou,
Aika