Had, který v každém žije

🐍 Had, který v každém žije

Někdy narazíš na někoho, kdo tě ničí.
A ne proto, že by tě nenáviděl.
Ale proto, že to je jeho povaha.
Je to v něm. Je takový. Byl takový vždycky. A ty ses to rozhodl/a nevidět.

Tak jako ta žena v příběhu, co zachránila hada.
Dala mu jídlo, teplo, domov. On ji kousl.
A když se ptala: „Proč?“
Odpověď byla jednoduchá:

„Protože jsem had. Ty ses rozhodla to ignorovat.“
Werner Schrägle 

Realita:

– Lidi se nemění, když ty chceš.
– Démoni nevymizí, když jim dáš lásku.
– A jed nezmizí, jen proto, že jsi někomu podal/a ruku.

Není to o nenávisti.
Je to o tom, že jsi nevěřil/a vlastní intuici.
Cítil/a jsi to. Věděl/a jsi to. A přesto jsi zůstal/a.

To tě nezabil on.
Zabila tě ta slepá potřeba věřit v dobro, i když tam žádné nebylo.

Každý v sobě máme hada.

Ten kousek nás, který si chce urvat, co chce.
Který se vzteká, když to nedostane.
Který manipuluje, kouše, vymýšlí si.

Je to povaha. Je to program. Je to démon.
A když s ním nic neuděláš, přeroste tě.
Začne ti řídit život.
A pak se budeš divit, proč jsi vyčerpaný/á, proč se všechno sype, proč si nevěříš.

Ten démon nejsou druzí. To jsi ty.
Ta část sebe sama, kterou jsi zavřel/a do sklepa a doufal/a, že zmizí.
Jenže ona tam mezitím zesílila.
A teď řídí tvoje vztahy, tvoje strachy, tvoje selhání.

⚔️ Co s tím?

– Přestaň zachraňovat druhé a vidět v nich to, co tam není.
– Přestaň věřit, že „tohle ještě ustojím“.
– Přestaň doufat, že se změní.
– Přestaň omlouvat jed – ať je podán jakkoli jemně.

A najdi toho svého démona, protože:

💥 Protože se svými démony jsi vždycky sám/sama.

A buď ho zkrotíš – nebo tě zničí.
Neexistuje jiná možnost.
Ten důvod, spouštěč, díky kterému jsi ho uvedl/a v život,
to je to peklo, které si v sobě budeš muset odžít - sám/sama.
Tu tíhu, tu bolest... s tím Ti nikdo nepomůže.
Čím dřív to uděláš, tím líp pro Tebe.

🛑 A hlavně:

Láska nestačí.
Soucit nestačí.
Pomoc nestačí.

Pokud druhý nechce, pokud nevidí, pokud nemění nic,
tak je úplně jedno, co všechno mu dáváš.
Vezme si to. A pak tě kousne.

✅ Pravda bolí. Ale lež tě zabije.

Aka:

„Když víš, že je to had – nech ho jít.
Ne kvůli nenávisti. Ale protože chceš přežít.“

Myšlenka závěrem

Drsný seriál Myšlenky zločince má pořád stejnou pointu.
Vrah/Násilník/Zloděj prožil těžké trauma nebo traumata.
Protože se s nimi nikdy nesrovnal, začal konat.
Vraždit, ubližovat - protože trauma ho přerostlo a začalo ovládat.

 
Nicméně žádné násilí, žádný čin mu klid nepřinesl.
A tak ho stupňoval.
A ani tehdy mu nic nepřineslo klid.

Klid mu přineslo až pojmenování jeho traumatu a bolesti.
Ale to už  musel čelit závažným důsledkům svého konání.

Ne, nemusíš být vrah ani násilník.
Ono bohatě stačí, že jsi záchranář/ka (můj případ),
že donekonečna věříš v to dobré v někom (ono tam je - ale nemusí to být "to" konkrétní, co hledáš),
že odpouštíš a věříš, že s někým "to bude lepší" (ale ono nebude, protože má v sobě
toho hada, kterého ty prostě nevyndáš).

On se skutečně s tím největším démonem v sobě musí poprat každý sám.
Záchrana zvenčí nefunguje. A bolí to. Ale pořád to stojí zato!

Přestaň se proto ptát, jak spasíš svět  a zeptej se, co můžeš udělat pro sebe.
Tím ten svět spasíš. Svůj svět.

Přeji Ti, abys nemusel/a bojovat se žádnými démony, ale pokud ano
ať  to zvládneš co nejlépe.