Nejlepší energie dne

Dej nejkrásnější část dne sobě. Ne práci. Ráno. Nejkrásnější čas dne.
Jsi neopotřebovaná, ještě jsi na vlně tvořivosti, ještě nejsi unavená.
A právě tenhle čas... dáš většinou PRÁCI. Ale co kdybys ho dala sobě? 

Prostor pro sebe není luxus. Je to podmínka.

Vážně, není to žádná duchovní berlička. Když jsi "jen doma", jsi k dispozici 24/7.
A tak... nemáš na sebe prostor. Ne proto, že by neexistoval.
Ale proto, že sis ho nevymezila. A právě tady přichází na řadu rituály.

Žádná magie. Vědomá struktura.

Rituál = vnitřní hranice

✅ Ráno se ladím na sebe. Tohle je můj čas. Ne na rychlou kávu a inbox.

Tancuji, cvičím, zpívám, medituji, čtu knihu, píšu si poznámky, přemýšlím nad sebou,
jdu na procházku, barvím si vlasy, nehty, cokoli... cokoli... co mi udělá radost a nabije mě
další porcí super energie!!!

✅ Ptám se těla: Na co se cítíš? Co potřebuješ?
Tělo není blbec. Tělo ví i když hlava ještě neví. Umí říct, co potřebuje a na co se cítí.

✅ Sepíšu si jasně: Co dnes udělám? Kolik tomu dám času?
Papírový seznam. Ne v hlavě. Proč? Čti dál....

✅ Před prácí: rituál ZAČÁTKU. Vymezení. Záměr.
Jasně si stanovím ZVLADATELNÉ množství práce
a jasné časové rozmezí. Žádné musím ještě to a tamto a onto....

✅ Po práci: rituál UKONČENÍ. Poděkování. Odpoutání.
Zvládla jsem to! Děkuji si! Procítím si tím uznání za provedenou práci
a radost z hotového úkolu. A taky - budu vědět, co jsem udělala.
Když pobíhám po domě nebo bytě 24/7 - pořád mám pocit, že toho je málo
a ani nedokážu vyjmenovat, "CO VŠECHNO"  jsem udělala.

✅ Mezi bloky: pauza s vědomým nadechnutím. Neutíkám hned do další věci.
Dám si pauzu, protáhnu se, nebo jen zírám z okna ven, do knihy... to je fuk.
Ale dám si takovou pauzu, abych se cítila dostatečně silná. Ne přetažená.

Tvoje energie není odpad. 

Nezačínej den zbytkem. Kolik žen začíná den tím, co musí?
Kolik z nich končí vyčerpané, ne proto, že by toho bylo moc,
ale proto, že nikdy nedostaly samy sebe.

Když dáš ráno sobě:

✅Vybuduješ si pevný energetický základ

✅Máš motivaci tvořit, protože neodkládáš své touhy a potřeby

✅Tvé dávání druhým vychází ze zdroje energie, kterou máš, ne z dluhu a vyčerpanosti

Práce se rozplizne, když ji neohraničíš. Práce nemá dno. Neumí skončit sama.
Pokud ji nevymezíš, bude se rozpínat jako tvoje stará zodpovědnost v převleku.

⚡⚡⚡⚡⚡⚡⚡

Když to nesepíšeš na papír - mozek ti bude donekonečna generovat další a další práci.
Nikdy toho nebude dost.Tvůj mozek miluje otevřené smyčky.
A když mu je nezavřeš vědomě ty, on je bude znovu a znovu generovat, protože si myslí, že ti tím pomáhá.

Mozek a nedokončené úkoly

Tohle se nazývá Zeigarnikův efekt (ano, má to i vědecký název! 😄)
➡️ Mozek si líp pamatuje nedokončené úkoly než ty uzavřené
➡️ A má tendenci je neustále znovu vytahovat na povrch,
i když už se jim věnovat nechceš
➡️ Pokud je nemáš sepsané nebo vědomě uzavřené, mozek si říká:
"Ale co když na to zapomeneš? Radši to připomenu znovu..."

💥 A co když úkol vůbec není konkrétní?

Pak vzniká to, že:

„Mozek bude donekonečna generovat další podněty, reakce, scénáře.“
Protože úkol není uzavřený – je to jako zavřená kniha s rozepsaným koncem.
A mozek to nenávidí. 😅

✅ Co s tím?

Sepsat úkoly = zavřít smyčku. Tělo se uvolní, mozek vypne kontrolku „nezapomenout!“

Vymezení času a rozsahu = rámec pro energii. Jinak se rozplizne

Rituál ukončení = signál „hotovo“. Mozek miluje ukončení víc než cokoliv jiného

Ano. Mozek má radost, když něco generuje – pokud mu chybí jistota.
Ale když mu dáš papír, rámec a „hotovo“,
je šťastný ještě víc – protože ví, že se může konečně nadechnout.

Ale ty už nechceš být služka 24/7.

Tvoje energie je dar. Dej ho nejdřív sobě.

A pak... teprve pak, když jsi nasycená, vyladěná a v pohodě,

 ...pak klidně napiš e-mail, postarej se o děti, navař, vytvoř něco, uklízej...

Ale už ne jako vyčerpaná žena bez hranic. Nýbrž jako světlo, které si nejdřív posvítilo na sebe.

Odejdi z režimu "musím". Vrať se k "volím si".

Tohle není rozmazlenost. Tohle je tvoje energie, konečně ve tvých rukou.

Zkus si říct "musím" a pak "volím si...", "rozhoduji se" - a co z toho cítíš jako příjemnější? 

Protože za "volím si..." je odpovědnost, vlastní volba délky a obsahu. Za "musím" je oběť...