Hlad nebo emoce?

🍽️ Hlad nebo emoce?

A proč jíme, i když nemáme hlad

Už jsi někdy měla pocit, že prostě musíš něco sníst, i když jsi před chvílí jedl/a? Nebo že tě "honí mlsná" ve chvíli, kdy tě něco zasáhlo, naštvalo, nebo rozesmutnělo? To není slabost. To je emoční paměť.
A přesně tam to začíná.

👶 Emoční hlad malého miminka

Když jsme byli miminka, jídlo znamenalo jedno: blízkost, teplo, bezpečí. Přišlo objetí, mlíčko, klid, mámino srdce a všechno bylo v pořádku. A tak si to tělo zapamatovalo:

"Cítíš se ztracený/á? Dej si něco."

Jenže my už nejsme miminka. A stejně dál saháme po jídle – ne protože máme hlad, ale protože toužíme po doteku, klidu, jistotě.

🔄 Chutě nejsou chutě. Jsou to šifry emocí.

• 🍞 Chléb, mouka, placky = potřeba bezpečí

• 🍫 Čokoláda, sladké = hlad po lásce, chybějící radost

• ☕ Káva, kakao, karob = touha po pozornosti, rytmu, pauze

• 🍟 Slané, křupavé, chipsy = vnitřní napětí, přetížení

• 🍲 Polévka = obejmutí, domov, návrat
  
  

A je jedno, co to je – karob nebo kakao. Všechno je to o pocitu. Jíme, protože emoce nemají jiný kanál, jak se ozvat. A my jim to dovolíme – místo toho, abychom je vyslechli.

🏫 Jídelna jako první chyba systému

Když jdeme do školky, najednou se učíme jíst podle tabulky. V 7 snídaně, v 9 svačina, v 11 oběd, v 15 druhá svačina. Nikoho nezajímá, že tělo nechce jíst v 9. Ani že ve 13 ti kručí v břiše. Prostě „teď je čas jíst.“ A tam se to láme. Tam ztrácíme schopnost poslouchat svoje tělo. A odevzdáváme řízení někomu jinému – jídelníčku, kalendáři, systému.

🤥 Stres
Stres, práce. Nemáš čas. Nemáš čas připravovat si jídlo, nemáš čas ani přemýšlet nad tím, co by si tělo dalo. Často popadneš to, co máš po ruce. Ale to je průšvih, protože to sebe nahážeš cokoli.
A chudák tělo se s tím pere. A roste stres. Stres vytváří nekonečnou smyčku průšvihů.

🤍 A co kdybychom to zkusili jinak?

Co kdybys dneska nejedl/a podle času nebo plánu… ale jen podle toho, co ti opravdu sedí?
Co kdybys zavřela oči a zeptala se: „Má moje tělo hlad? A nebo má moje duše žízeň po pozornosti?“

A když ucítíš, že to není o jídle…tak si místo svačiny dej pauzu. Dotek. Procházku. Dlouhý výdech.
Zahřej si ruce. Pusť si hudbu. Objímej sebe.

Protože jídlo má být radost. Výživa. Důvěra. Ne náplast na duši.

✨ Závěr?

Když začneš jíst srdcem, místo hlavou, tvoje tělo se přestane bránit. A začne ti věřit.
A tehdy najdeš rovnováhu, kterou jsi nikdy nenašel/nenašla v žádné dietě.